Paradox o grafikovi

Paradox o grafikovi


„Umění je svobodné. Je pod takovým nátlakem grafismus vůbec ještě uměním?“

„Představte si, že takovému grafikovi někdo vnutí námět (to se jistě stává), například vyrobit plakát pro oficiální slavnost. Záhy si uvědomíte, kolik volnosti mu vzhledem k různorodosti objektu, již vytvořených k podobným příležitostem, jejich interpretace nabízí.”


Grafický dizajn je dnes viac službou ako umením. Nemá toľko obdivu a už vôbec toľko voľnosti v tvorbe. Grafický dizajnér je pod neustálym nátlakom, obmedzovaním ‘veľkej temnej beštie,’ ktorá zapríčiňuje, že vizuálne umenie, grafizmus nie je slobodným umením.


„Jaké podoby nátlaku?”


„Ty nejhrubší jsou nabíledni: být líbivý, být přesvědčivý, být spravedlivý. Chci tím říci, že objekt (nazývam tak produkt, který je výsledkem grafikovy práce) musí přinášet potěšení pro oči; že objekt v pozorovateli vyvolá úmysl vydat se (ve dvou váznamech: jít a věřit) na nějakou akci, výstavu, do nějaké instituce atd.; že objekt bude věrnýdané věci (instituci, výstavě atd.), její liteře a jejímu duchu.”


Je v ňom sloboda, ale uprostred nátlaku. Grafik je zahnaný do kúta. Má len veľmi obmedzenú možnosť pohybu. Grafizmus vychádza z komunikácie, ktorá je neoddeliteľnou súčasťou verejnej sféry, preto grafik nepredstavuje len umelca, ale aj promotéra.


„Co vlastně znamená žít pro takového grafika?”


Musí vedieť ponúknuť svoje dielo a vec, ktorú propaguje. Jeho dielo je objekt, ktorý musí vzbudiť ešte aj iný záujem ako len potešenie pre oko. Je to druh rýchleho umenia, ktorého cieľom je prekvapovať a, čo v najkratšiom čase prinútiť oko upnúť sa na jeho dielo v rytme každodennosti.


Jean-Francois Lyotard, 2002, Návrat a jiné eseje